1948 - 50

ZPĚT

Pohled každého z nás na události roku 1948 bude vždy ovlivněn naší zkušeností a vědomím toho, co v příštích 40 letech následovalo. Začněme tuto kapitolu tedy raději tím, jak celou věc viděli sami učitelé a jak ji také do školní kroniky zaznamenal tehdejší řídící učitel Sylvestr Ježek: "Uplynulý rok byl velmi bohatý i na události politické, jež mají a budou míti též dalekosáhlý vliv na vnitřní náplň školy. Koncem února 1948 nastaly rozpory ve vládě NF. Ministři politických stran národně - socialistické, lidové a slovenské strany demokratické podali demisi. Z toho vznikla vnitropolitická krise, jež trvala několik dnů a rozřešena byla jmenováním nové vlády Klementa Gottwalda a odstraněni z ní ministři jmenovaných stran. Všecky tyto politické strany očištěny pak od těch, kteří nesouhlasili s novými poměry ve státě a kteří sledovali jinou politiku. Ustavena pak nová NF. Z podnětu nové vlády ustaveny pak Akční výbory ve všech odvětvích politického i hospodářského a kulturního života, jejichž prvním úkolem bylo odstranit ze všech těchto odvětví živly nesouhlasící s lidově demokratickým režimem. V tomto směru zasáhly Akční výbory i ve školství. V nové vládě jmenován ministrem školství Zdeněk Nejedlý." 

Co k tomu dodat? A je vůbec namístě něco dodávat? Nesouhlasící "živly" jsou "odstraňovány" a vzdělaný muž, řídící učitel, člen redakční rady Našeho Polabí, vážený občan obce o tom ve zcela vážném duchu píše do školní kroniky. Je to jen okolnostmi vynucené papouškování oficiální rétoriky, nebo výraz politováníhodné politické i obecně lidské naivity? Těžko říct. A už vůbec nemožno soudit. 

Pojime však na začátek školního roku 1947/48. 23. 9. 1947 byla svolána ustavující schůze rodičovského sdružení (účast 25 rodičů). Řídící učitel promluvil k rodičům o důležitosti spolupráce rodiny a školy. 28. února 1948 se konala druhá schůze tohoto sdružení, na níž měla hlavní projev uč. Varhaníková, a to na téma "Výchova dětí". Až by se chtělo napsat: Ti měli starosti - tři dny po převratu! Ale co vlastně mohlo být v té chvíli důležitějšího, než jak dál vychovávat děti? Ačkoli možná si v té chvíli ještě nikdo pořádně neuvědomoval, že ohnutí učitelé nemohou nikdy vychovat hrdé, vzpřímené děti a že výchova a vzdělávání "Gottwaldových dětí" bude tancem mezi vejci. "21. dubna byl odhlasován nový školský zákon," píše se v kronice dále, "který vstoupí v platnost 1. září 1948. Nahrazuje konečně školský zákon ještě z doby Rakousko -Uherské monarchie a dává našemu školství nového ducha pokroku. Sjednocuje všechny typy škol ve státě (ruší školy soukromé) a dělí je na tři stupně:

     Škola I. stupně - národní - pro děti od 6 do 11 let
     Škola II. stupně - střední - pro dět od 11 do 15 let
     Škola III. stupně - základní odborné školy a výběrové (vyšší střední školy)" Škola v Brázdimě se tak stává školou národní. 

 Počet oslav narůstá geometrickou řadou. Brázdimské děti už slaví více než dvacetkrát do roka, dobrou příležitostí je např. výročí vzniku SSSR či výročí uzavření spojenecké smlouvy s Polskem. Komunistická strana drží všechno (a všechny) pevně v rukou. Převýchova kantora v soudruha učitele a žáků v socialistickou mládež je nastartována. Dříve než škola vstoupí do příšerných padesátých let stačí ještě pár lidí se ctí odejít. Sylvestr ježek zopakuje osvědčený evergreen se zdravotní dovolenou a 1. dubna 1949 ji oficiálně nastoupí. Dále vše pokračuje podle stejného scénáře jako ve školním roce 1941/42. 1. září je na vlastní žádost přeložen na trvalý odpočinek a funkce se ujímá Gothard Lašek. 

Stejně jako za Protektorátu jsou určeny nezávadné knihy a časopisy pro výuku, další školní rok už se slaví mimo jiné "Velká říjnová revoluce", narozeniny K. Gottwalda (ty Hitlerovy se také slavily povinně každý rok), ale také J. V. Stalina, dále výročí úmrtí V. I. Lenina a výročí vyhlášení první pětiletky. V tomto školním roce (1948/49) byli také naposledy vzpomenuti Edvard Beneš a T. G. M. V dalších čtyřiceti letech pro ně nebude v české škole místo. 

 A to už tu máme školní rok 1949/50. Řídící učitel Gothard Lašek podle všeho ztrácí nervy a bezostyšně používá know-how svého předchůdce Sylvestra Ježka: 1.1. 1950 nastupuje zdravotní dovolenou a "dne 1. 6. 1950 byl dán na vlastní žádost na trvalý odpočinek." Na jeho post nastupuje Stanislav Korbel. Škola vstupuje do dlouholetého usilovného zápasu s třídním nepřítelem, výklad světa dostává pro děti jednoduchý černobílý rozměr a ideologie vládnoucí moci střídá na dlouhý čas vládu velkých idejí.