Zajímavosti v obci i okolí

Kuchyňka - zvláště chráněné území

Geneze území:

Území s názvemn "KUCHYŇKA" bylo navrženo k vyhlášení za zvláště chráněné v roce 1948. K jeho vyhlášení došlo až v roce 1997. Lze kostatovat, že po ukončení těžby v lomu ve čtyřicátých letech nedošlo v území k závažným poškozením, které by zcela měnily chyrakter lokality.

Území bylo zkoumáno zejména z hlediska geologického, paleontologického a antropologickéo, a to ve čtyřicátých až šedesátých letech. Výzkumy vyústily do řady publikovaných prací.

Popis území:

Vrch KUCHYŇKA se nalézá v kat. úz. Brázdim na okrese Praha-východ. Maximální nadmořská výška činí 242 m.n.m. Rozloha vlastního chráněného území činí 3,88 ha, rozloha vnějšího ochranného pásma je 5,61 ha.

Geologické podloží je proterozoikum, na které nasedá cenoman (křída). V tomto období druhohor byla značná část české kotliny zaplavena mořem. Kuchyňka byla ostrovem s typicky vyvinutou pobřežní příbojovou zónou. Po ústupu moře byly druhorní usazeniny překryty mladšími vrstvami, které byly v období čtvrtohor rorušovány denudací a erozí a znovu překrývány navátými zeminami. Pozůstaatkem mořského období jsou četné zkameněliny, které se nacházejí po celé Kuchyňce, nejvíce tam, kde byl původní profil narušen novodobou těžbou kamene a jílovitých zemí. Nalezeny zde byly artefakty druhohorního moře.

V období starších čtvrtohot bylo na Kuchyňce sídliště tzv. aurignacienského člověka, který využíval pahorku jako bydliště i pozorovatelny ke sledování pohybu zvěře nebo nepřátel. Nejvíce pozůstatků se nachází v jihozápadní části území.

Kuchyňka je relativně významnou botanickou lokalitou, a to vzhledem k tomu, že představuje izolované stanoviště lučních a stepních druhů flory, oddělené mnoha kilometry fádních zemědělských ploch od dalších srovnatelných míst (Kopeč, Velkoveský vrch, Dolní Povltaví aj.). Roste zde např. máčka ladní, snědek chocholičnatý, kavyl vláskovitý aj.

Druhové složení fauny, stejně jako druhové spektrum flory je na Kuchyňce formováno dlouhodobým působením člověka. Ze savců se zde vyskytuje např. zajíc polní (posledních 20 roků však nehojně), ježek západní, rejsek obecný, lasice kolčava a další. Z ptáků byli pozorováni např. pěnice hnědokřídlá, pěnice černohlavá, slavík obecný, lejsek šedý, koroptev polní, sýkora modřinka, havran polní, čečetka obecná, stehlík obecný, rehek zahradní, dlask tlustozobý, zvonek zelený, čížek obecný, zvonohlík zahradní,bělořit šedý, straka obecná, skřivan polní, strakapoud malý aj. Z bezobratlých se vyskytuje např. populární otakárejk fenyklový, zlatohlávek letní, střevlík hajní a další druhy.

Zoologický význam Kuchyňky spočívá mj. i v tom, že vedle druhů běžných se zde vyskytují i druhy lad, pastvin a skalních stepí, které jsou v posledních třiceti letech obecně na ústupu.

Mimořádný význam a funkci má Kuchyňka jako krajinotvorný prvek a dominanta širého okolí. I při své nevelké výšce je viditelná z několika kilometrů. Z vrcholku Kuchyňky se naskýtá panoramatický výhled, při dobré viditelnosti až do vzdálenosti 90 km.

Krajinotvorná hodnota Kuchyňky sama o sobě je vysoká - představuje rozvolněný, ale přitom ucelený soubor luk, remízů a vrcholové stepi s vysokou esetickou hodnotou. Je místem oddechu v intenzivně využívané krajině, které má vysoce kladný vliv na lidskou psychiku i soma. Je to však i území zranitelné

Zlatý kopec - archeologické naleziště

Zlatý kopec je velice zajímavé místo mezi obcemi Brázdim - Přezletice - Veleň.

V místě Zlatého kopce, se nachází světoznámé vzácné naleziště sídlą nejstaršího až staršího paleolitu (před 2,5 mil. - 250 tisíci lety). Nález je nejstarąím dokladem obydlí v Evropě.

Naleziątě je známo již více než padesát let, samostatný archeologický výzkum se zde ale začal provádět od roku 1975.

Při výzkumu jednoho z horizontů naleziště bylo odkryto prakticky celé sídliątě archantropů. Zachovaly se zbytky lidského obydlí - masivní chaty, ohniątě a místa s odpadky kostí, jakoľto zbytků potravy, a také s odhozenými, použitými nástroji. Zbytky živočichů jsou výborně zachovaná, takže celý kolektiv paleontologů-specialistů mohl stanovit, kteří živočichové v okolí sídliště žili a jak hojně byli zastoupeni. Podobně se další odborníci zabývali určením zbytků půd, geomorfologií naleziště, rozborem nánosů apod. Tak bylo možné kombinací všech poznatků vytvořit obraz okolní přírody i vlastního sídliště s neobyčejnou podrobností a přesností. Zásluhu na tom má i obdivuhodná schopnost přezletických slínů (nánosů bývalého jezírka - slepého ramene Pralabe) uchovat dokonale zbytky téměř všeho, co na zemi či ve vodě ľilo a mělo kostru nebo schránku.

Podobně vypadali obyvatelé staropaleolitického sídliště na Zlatém kopci. Výrazná je vyčnívající ústní partie, silné nadočnicové oblouky a nízké čelo

Z lomu pochází rovněž nejstarší kus opracovaného křemence a vzácný nález části zubu nejstaršího člověka Evropy.

Je s podivem, jak tehdejší člověk uměl opracovat velké kusy buližníku na hrubé formy dobře uchopitelných nástrojů, ale i jemné ąkrabky, sekáčky, nožíky i vrtáčky. Důkazem jeho abstraktního uvaľování je, že tyto nástroje vyráběl v sériích zachovávajících určité pevné tvary. Zhotovil drobné dlátko jemně vybroušené ze srnčí kosti, které je naším nejstarším broušeným kostěným nástrojem. Rovněž zde byl nalezen nejstarší doklad používání ohně v Evropě.