Drobečková navigace

Úvodní stránka > Škola > Základní škola > Historie školy > Přílohy > Říkanka k zápisu dětí do školy

Říkanka k zápisu dětí do školy

ZPĚT

Z rukopisných záznamů řídícího učitele Antonína Růžičky dochoval se nám původní text říkanky, kterou byl ve Velkém Brázdimě v druhé polovině 19. století doprovázen zápis žáků do školy. F. Pubal v Kronice sluzské (1912) uvádí již upravenou verzi. Námi uvedená verze je doložena již z roku 1902!
     "Zápis dítek do školy ve Velkém Brázdimě konával se na jaře, okolo svátku sv. Řehoře, 12. března. Učitel chodil po obci provázen řadou starších žáků, kteří měli případné říkání. Jedno takové bývalý žák Šebkův pan Antonín Verfl, hostinský v Novém Brázdimě, sestavil, nose je v paměti:" A. Růžička

1. žák:
Dobrý den, pane hospodáři!
Jak se vám zde stále daří?
Přinesl jsem vám tuto novinu,
že za krátkou hodinu
přijde sem regiment vojáků.
Však to nejsou žádní vojáci,
to jsou samí pilní žáci
budou zde verbovati
a malé dítky do škol bráti.
Jen se k nim s chutí mějte
a jim něco přichystejte.
Už jdou, už za dveřmi bubnujou.

2. žák
Stavte se do šiku!
Tluč buben bubeníku!
Jak to stojíš?
Proč se zbraně bojíš?
Kaprála zde také máme
pozor dej, ať tě nezlechtáme.
Pozor na mě všickni dejte
a k vojně se uchystejte!
K noze zbraň! Poctu!
Na rameno zbraň!

3. žák
Kaprálskou službu zastávám,
sedm dní na týden dostávám,
dvanáct měsíců a několik roků
padesát a dvě neděle do roku.
Dobře si to vždycky počítám,
jenže se při tom vždycky špatně mám
Rovně stůj, neb tě říznu,
sic od důstojníka něco slíznu.
Učíme vás tomu přece každý den
exercírovat až třikrát za týden.
Za to mám však malé uznání,
v kapse jenom suché loupání

4. žák
Já jsem od toho regmentu lékař
a potřebný jako pekař,
rány hojím, vousy holím,
zkrátka stříhám vlasy
u vojanské chasy -
mám výborné časy.
Jsem stále veselý
jako koza při zelí!
Tak chci provozovati tuto tůru,
až budu mít vousů plnou fůru,
pak je prodám v Libni v Praze,
pak se budu míti teprv blaze.

5. žák
Kozák - voják velmi dobrý,
na své věci opatrný,
sedláci ho rádi mají,
když ho odjížděti uhlídají.
Však jsou ještě hospodáři,
u nichž se vojákům dobře daří.

6. žák
Hola, hola, hola!
Prušák na nás volá.
My se ho však nelekáme,
všecky zbraně pohotovu máme,
plné patrontaše prachu,
pantáta nám přidá hrachu
a panímáma pár vajec -
uděláme všemu konec!

7. žák
Já jsem od toho reimentu profous!
Zda-liž vám zde někdo něco zakous?
Nějakého krocana nebo slepičku,
stalo se to prý za malou chviličku?
Mám ho právo vzíti
a do žaláře vsaditi.
Vzkřiknu: sem s ním - jedna, dvě, tři
a už sedí za mříží!

8. žák
Já jsem kadet, malý hrdina,
šel jsem jednou okolo Kolína,
vyběhly na mne slepice
a polekaly mne velice,
ostrou šavlí jsem se po nich hnal
a všecky do pytle pochytal.

9. žák
Žáčkové jsme ještě malí,
však zbožní a učení dbalí:
jest-li dítek malých máte,
proč je mezi nás nedáte?
Líp jest, aby něco uměly,
než by na peci se válely.
K tomuto vašemu přičinění
porostou vám k potěšení.

10. žák
Nepůjdu já z vojny domů,
nebojím se blesku ani hromu,
líp jest býti vojákem
než-li malým sedlákem:
sedlák musí pracovat -
voják může tancovat.
Aj, aj! Víte, co tei udělám?
A nač právě laskominy mám?
Půjdu z ticha ze dveří,
podívám se k drůbeži,
chytnu husu aneb krocana
budu hody slavit do rána.
Než to sedlák k úřadu napíš,
budu ji mít dávno v břiše.

11. žák
Mnohý otec bez starosti,
jiný z přílišné úzkosti
za pecí chce děti míti,
pak se hledí vymluviti:
"že je vítr, hrom že bije,
prší, jak když z konve lije,
že je mokro, že je bláto -
(zatím cesta jako zlato),
že jsou jeho dětičky
do škol ještě maličký.
Zatím Honza umí klít,
lépe než se pomodlit.
Takového nadělení
rodiče mají za mazlení.

12. žák
Nelekám se nikdy zlého,
důvěřuji v Boha svého,
neb mne rukou mocnou chrání
a před každým zlem mne brání.

13. žák
Já jsem malý žáček,
zpívám jako ptáček,
bych jen kaši s medem mýval,
ještě líp bych vám zazpíval.

14. žák
Já jsem od knedlíkových dragounů,
dal jsem se nedávno na vojnu,
bojoval jsem velmi prudce,
při mastném, dobrém knedlíce.

15. žák
Naše kasa - ó, té hořkosti,
šelma - člověk nemá nikdy dosti.
A když se jí někdo zeptá,
proč tak slabě jenom šeptá?
"Málo peněz, málo muziky!"
Proto prosím vás, pantáto,
abyste měl ohled na to.
Pročeš naši kasu uspokojte,
prázdnotu její vyhojte
několika dvacetníky
nebo jenom desetníky.
Dejte do ní aspoň grešlí,
tolik, co by do ní vešly.
Jaké to as vyražení,
když v kapsáři vindry není!
My vám za vše vděčni budeme,
zdvořile vám poděkujeme:
Dej Vám Pán Bůh všeho v hojnosti
a spáti v nebeské radosti.