Drobečková navigace

Úvod > Stará struktura - nemazat !!! > Historie školy > Přílohy > Slavní v brázdimské škole

Slavní v brázdimské škole

ZPĚT

Vojta Beneš, učitel

Nar. 17. 5. 1878 v Kožlanech, zem. 20. 11. 1951 v South Bend (USA), jeden ze starších bratrů prezidenta dr. Edvarda Beneše, učitel ženatý v rodině Řezáčově v Brázdimi, publicista, spisovatel, politický a sociální pracovník, řečník, spolupracovník Edvarda Beneše v exilu za první světové války i při budování Československé republiky (poslanec, senátor). V letech 1939 - 1945 znovu v exilu v USA a v Kanadě. Po návratu poslancem Nár. shromáždění. V roce 1948 na podzim znovu odešel do USA, kde za tři roky zemřel.

Vojta Beneš měl podíl také na rozvíjení česko - slovenské družby a rozsáhlé pomoci Slovensku spolu s učitelem Josefem Kožíškem. Byl autorem didakticky laděné beletrie pro děti (Rok na vsi, 1907, Povídky májového večera, 1924), pedagogických publikací a historicko - dokumentárních prací (Masarykovo revoluční dílo v Americe, 1920, Revoluční hnutí Čechoslováků amerických, 1923). Přispíval také do Našeho Polabí kožíškovsky laděnými básničkami pro děti, i reflexivními básněmi (např. Poslední jitro z knihy Vojáci zapomenuté fronty obráží vážné rozpoložení před riskantním odchodem z vlasti v roce 1915).

Na brázdimské škole krátce vyučoval kolem roku 1900.


František Pubal, katolický kněz

Nar. 26. 9. 1851 v Buku u Vimperka, zem. 15. 6. 1923 v Brandýse n. L., kde žil ve výslužbě. Od roku 1878 byl farářem ve Sluhách, zastával úřad knížecího arcibiskupského notáře. Přispíval také do Našeho Polabí - např. článek Utrpení lidu selského (tj. výňatek z jeho studie o robotě). Podle Zemských desek , Zemského archivu, muzejního archivu, místodržitelského archivu, arcivévodského archivu v Brandýse n. L. na zámku a podle dalších místních a kosteleckých pppísemných pramenů vydal Kroniku sluzskou, která obsahuje údaje většinou od 16. do počátku 20. století.

Na současné brázdimské škole vyučoval náboženství od jejího založení (1898) prokazatelně do roku 1910 a s velkou pravděpodobnostíi dále až do konce dvacátých let.


Vojtěch Rakous (Adalbert Osterreicher)

Spisovatel nar. 8. 12. 1862 v Brázdimě, zem. 8. 8. 1935 v Praze. Humoristický povídkář. Zachytil život venkovských Židů ve svém rodném kraji v povídkovém souboru Vojkovičtí a přespolní. Jména jsou zde většinou změněna - např. Vojkovice zde znamenají Brandýs. Také hlavní hrdinové Modche a Rezi jsou vlastně jeho (přejmenovaní) rodiče, brázdimští chalupníci, Šalamoun a Barbora Osterreicherovi , kteří odpočívají na kosteleckém židovském hřbitově (který však není přístupný).

Ve Velkém Brázdině studoval ve škole postavené roku 1822. Do první třídy nastoupil pravděpodobně roku 1868.


František Josef Řezáč

Narodil se 6. ledna 1819 v Poleradech v selské rodině Antonína Řezáče. Rodina obývala stavení č. 14 a jejich rod byl prý v Poleradech znám již od roku 1681. Měl dva bratry a osm sester.

Z rodné vsi docházel František Řezáč nejprve do české triviální školy ve Velkém Brázdimě. Poté navštěvoval piaristickou školu s německým vyučovacím jazykem v Brandýse nad Labem. Následovalo studium na akademickém gymnáziu na Starém Městě v Praze, dvouleté filosofické studium a konečně arcibiskupský seminář. 30. července roku 1843 byl František Řezáč vysvěcen na kněze. Od prosince téhož roku působil jako kaplan na faře v Hostouni. Z ní odchází za čtyři roky, roku 1847. V revolučním roce 1848 byl pro své vlastenectví vězněn. Dlouhá léta pak pracoval na poli pedagogiky a také humanizace vězeňství.

25. prosince 1879 o 11. Hodině umírá. 28. června 1891 je na jeho rodný dům umístěna pamětní deska. Ta je však v druhé polovině našeho století z domu odstraněna. Vzhledem k uznání Řezáčova významu, vytvoření publikace o jeho životě a díle (Uhlík 1997) a vydání pamětních medailí s jeho portrétem se o umístění pamětní desky znovu uvažuje.

V brázdimské škole z roku 1822 studoval pravděpodobně v letech 1825 - 1828.

 


Prof. MUDr. Miloslav Kučera, DrSc.

Jeden ze zakladatelů kardiologie u nás. Narodil se 24. března 1920 v některé z dolních místností brázdimské školy, kde byli jeho dědeček i otec učiteli. Učitelem zde byl i jeho strýc B. Borecký.

Když bylo M. Kučerovi 5 let odstěhovali se jeho rodiče do Prahy, babička s dědečkem však přesídlili do Staré Boleslavi. U nich malý Slávek v počátku trávil většinu času a dokonce zde absolvoval jednu či dvě třídy obecné školy.

Studoval na Akademickém gymnáziu a po maturitě se přihlásil ke studiu medicíny, zde ho však zastihla válka a uzavření vysokých škol. Svá studia medicíny dokončil po válce. Jeho dráha kardiologa začala na chirurgické klinice v Hradci Králové.

V listopadu 195 byl však v nepodloženém procesu odsouzen a 18 měsíců ponechán v samovazbě, ve vězení strávil téměř 5 let. na 1000 stran toaletního papíru zde napsal vědeckou práci doplněnou obrazovým atlasem. Ve vězení zpracoval i fyziologické a klinické podklady srdeční stimulace, navrhl zde rovněž cévku pro cílenoukatetrizaci, která se později stala československým patentem.

V r. 1963 byl z vězení propuštěn a pokračoval v práci kardiologa, v r. 1967 byl vyslán na studijní cestu do USA. V r. 1994 se prof. MUDr. M. Kučera, DrSc. dočkal rozhodnutí Ústavního soudu úplného zrušení nesmyslného trestu.

Dnes žije v Praze a má stále spoustu nápadů. Do Brázdima také občas zavítá a rád na své dětství vzpomíná.