V tomto školním roce předává zastupující řídící učitel Václav Štědrý funkci a vedení školy se na znovu ujímá stálý řídící učitel Sylvestr Ježek.
Novým politickým poměrům byly pochopitelně přizpůsobeny také nové osnovy. Kronika o nich mluví vzletnými slovy: "Jimi dostává se mládeži české opět vyučování a výchovy v duchu vládního programu a školy české dostávají konkrétní jednotný program ve vyučování a výchově, a začleňují se tak do výstavby nové lidově demokratické republiky."
Tyto osnovy zavádějí rovněž nový vyučovací předmět - ruský jazyk, a to od 4. ročníku, 2 hodiny týdně. Začlenění do sféry vlivu Sovětského svazu je v podstatě připravováno již od této chvíle. Znalost jazyka toho kterého národa zdá se být psychologicky velmi důležitá. Jazyk je totiž vedle společného území, kultury, hospodářství a dalších věcí jedním z nejdůležitějších znaků národa. K národům, jejichž jazyk ovládáme, cítíme se náhle patřit jaksi více než k národům jiným. Toto "přátelství skrze jazyk" nachází své vyjádření v nejednom slovním obratu a zaběhlém úsloví. Říkáme přece: Našli společnou řeč, domluvili se, vyříkali si to apod. Proto po obsazení Němci byla na školách zavedena němčina. Proto po osvobození Rusy byla němčina zrušena a zavedena ruština. (A také proto, ale samozřejmi nejen proto, dnes všichni speak English - vždyť ta americká hamburgerová kultura je tolik lákavá, že?)
Zavedení ruštiny znamenalo nicméni nemalý problém. Téměř nikdo z učitelů totiž rusky neuměl! Zemská školní rada proto zřídila kursy ruštiny pro učitele. Pedagogové zdejší školy se takto jezdili dovzdělávat do Čelákovic, Kostelce nad Labem a Brandýsa nad Labem.
Jednou z oblastí činnosti školy, v nichž byla změna politických poměrů navenek nejvíce zřejmá, byly tolikrát připomínané oslavy. Podívejme se tedy na soupis oslav v brázdimské škole v prvním poválečném školním roce: "V sobotu 27. října vzpomenuto bylo ve škole slavností, která byla vyplněna recitacemi a proslovem, státního svátku 28. října.
Školní rok končil připomínkou památky M. Jana Husa a zpěvem národní hymny.
Také v dalším školním roce (1946/47) je ve školním životě znát poválečné nadšení, i když už ne tak živelné, jaké bylo těsně po osvobození, ale spíše státotvorně orientované, jak to dokládá srovnání školních oslav. Jestliže v roce 1945/46 našla škola 10 příležitostí k oslavám, přičemž jejich předmětem byli dva prezidenti, ale také dva básníci, v roce 1946/47 to bylo 11 oslav, ve kterých se už pro žádného básníka místo nenašlo, zato ve prospěch prezidentů ještě jedna oslava přibyla (u Masaryka se slavilo výročí narození i úmrtí).
Téměř všichni žáci, zejména z prvních tříd, prodělaly černý kašel, řada z nich dále onemocněla angínou a v několika případech se objevily příušnice. To vše i přes velmi dobře organizovanou zdravotní péči. Při pravidelných prohlídkách jsou děti nejen měřeny, váženy a prohlíženy, ale v případě potřeby také odesílány do Brandýsa na roentgenové vyšetření. V tomto roce(1946) bylo také poprvé všechno žactva povinně očkováno proti záškrtu.
Do staré školy a rovněž do mateřské školy byl zaveden vodovod, v přízemí staré budovy dána nová okna.
Poslední relativně svobodný školní rok byl ukončen v sobotu 28. června 1947. Krize, do níž se dostal systém jednotné Národní fronty, Stalinův diktát nařizující nepřijetí Marshallova plánu a poddaný postoj naší politické reprezentace v této věci, neúspěchy v hospodářství, zejména v zemědělství (tento rok způsobené velkým suchem), to vše nevěstilo nic dobrého. Ve vzduchu viselo napětí a za dveřmi stál Únor.
Pondělí: 8.00 - 11.00, 13.00 - 17.00
Čtvrtek: 8.00 - 11-00, 14.00 - 18.00
Telefon: +420 326 902 928
E-mail: oubrazdim@volny.cz