Vzhůru do 12. století

Pod vedením Antonína Růžičky vstoupila škola za utěšeného rozkvětu do dvacátého století. V březnu roku 1905 odchází tento její první ředitel do Líbeznic a na jeho místo nastupuje Tomáš Ludvík. Zde dostupné prameny řídnou a o životě školy máme jen kusé zprávy.

V osobním deníku P. Františka Pubala, dosud nikdy nezveřejněném, stojí o tomto období několik poznámek vztahujících se také k Brázdimské škole. Roku 1907 se sem prý dostavil na visitaci brandýský děkan, jemuž však místní školní rada odepřela zpět do Brandýsa povoz. A důvod: Kněží prý jsou proti agrárníkům! Kdo můžeš chápati, chápej.

Lidsky upřímný je zápis z roku 1910: "Zkusil jsem mnoho ve 4. třídě zdejší (rozuměj: ve Sluhách) a ve 3. třídě v Brázdimi. Kluci se nechtějí učit ani poslouchat. Jsou suroví a nepoddajní. (...) Pan inspektor mi radil kluky mrskati. Je to soužení - doma se čte Právo lidu, Zář, Červánky, posmívají se knězi, náboženství i samému Pánu Bohu - co bude z dětí? Požádám místní školní radu, aby proti nepoddajným klukům zakročila."

Jak dále uvádějí prameny, v roce 1912 bylo ve škole 191 dětí a učili zde ve třech třídách L. Tomáš, R. Hofmann a B. Borecký