Drobečková navigace

Úvod > Spolky, kluby a škola > Základní a Mateřská škola > Osmdesátá léta

Osmdesátá léta



Stejně jako v počátku let šedesátých, ani v počátku let osmdesátých nic nenaznačuje, že jejich konec přinese v celé společnosti zásadní zvrat. Naopak - v kronice můžeme číst i tyto roztomilé zápisy: Na základě pokynů ministerstva školství byl na všech školách proveden rozbor mravní výchovy mládeže, a to ve vztahu k internacionální výchově, ve vztahu k práci a kolektivu.

V roce 1983 byla v jedné třídě školy zřízena družina. Dětem jsou zde podávány obědy, které vaří JZD Veleň a také je do školy vlastním autem dováží.

Školní rok 1984/85. Po 34 letech ředitelování odešel do důchodu Stanislav Korbel. "Byl to první ředitel, který téměř celý svůj život zasvětil místní škole," praví o něm brázdimská obecní kronika. Vedení školy se ujímá současná ředitelka Jitka Melišová.

O tom, jak málo vnímal režim svůj vlastní úpadek svědčí i některé zápisy z konce osmdesátých let. Ještě ve školním roce 1987/88 byl ve škole ve Velkém Brázdimě zahajován školní rok za přítomnosti "soudruhů z patronátní jednotky lidových milicí". Stejně krátkozraké se jeví i to, že v prosinci 1988 byla slavnostně otevřena pionýrská klubovna. Dokonale tristní se ze zpětného pohledu ukazuje návštěva "delegace sovětského ministerstva školství", která školu navštívila v dubnu 1898!

O prázdninách 1987 bylo ve škole vybudováno ústřední topení a celá budova školy byla vymalována.

A to se již přes zápisy o povinném očkování žáků, zubních prohlídkách a plaveckém výcviku v bazénu v Neratovicích dostáváme ke školnímu roku 1989/90. Jenže -světe, div se - stejně jako v osmašedesátém, ani v devětaosmdesátém nejsou ve školní kronice politické změny ve společnosti ani slůvkem zmíněny, natož komentovány. Také v devadesátých letech vévodí kronice zápisy o pitném režimu a plaveckém výcviku. Na jednu stranu to zaráží: cožpak vyučující neměli potřebu zaznamenat pro své následovníky, jak konkrétně v této škole probíhaly ty pohnuté dny? Na druhou stranu to působí jako příslib naděje: Škola MUSÍ být apolitická. Snad je toto mlčení školní kroniky ve Velkém Brázdimě jejím prvním příslibem.

Od roku 1994/95 je zpět do školy přestěhována mateřská škola.

V roce 1995/96 ověřuje zdejší škola v 1. a 3. ročníku jeden z nejlepších vzdělávacích projektů vůbec - Obecnou školu.

5. března 1996 navštívila školu inspektorka D. Kousalová, která konstatovala, že by bylo dobré připojit k současným 4 ročníkům také ročník pátý, neboť chybí návaznost výuky jazyků na brandýských školách (zde se vyučují). Obecní zastupitelstvo souhlasilo s připojením pátého ročníku za podmínky, že budou souhlasit rodiče. Souhlas vyjádřilo 20 rodičů, nesouhlas 3, nevyjádřili se 2. Souhlas s připojením pátého ročníku pak vyslovil i Školský úřad Praha.

O rozkolu kolem tohoto opatření informuje kronika: "Proti připojení 5. ročníku byla v obci rozvířena kampaň. 5 žáků pátého ročníku odešlo do Brandýsa nad Labem nebo do Čakovic (i když rodiče s připojením souhlasili). Dále odešli dva žáci do 4. ročníku do Brandýsa (bez udání důvodu). Dvě žákyně odešly na 5. ZŠ do Brandýsa do 3. ročníku s rozšířenou výukou jazyků."

V říjnu 1996 vychází v regionálním časopise Tok v rámci článku "A uprostřed návsi stojí škola" rozhovor s ředitelkou Melišovou. Ta si stěžuje na stále klesající počet dětí a vyslovuje obavu, že jestli se tento trend nepodaří zastavit, škola se svého stoletého výročí nedočká.