Škola z roku 1822

Roku 1822 byla postavena nová, jednopatrová školní budova poněkud dále ode vsi. Byla to kamenná stavba se střechou krytou taškami. Dostala číslo staré školy 12. Prameny uvádějí, že "sotva na školu dali krov, srazil prudký vichr krov na zem a trámy se přerážely". Ve Zprávě o stavu škol ve vikariátě brandýském, se o ní můžeme dočíst: "Školní světnice jest v hořejším patře, ale schody jsou tak příkré, že i dospělí při sebemenší neopatrnosti spadnouti mohou, čeho jest se tím více obávati při mládeži, zvláště v době zimní".

Její někdejší žák, spisovatel Vojtěch Rakous (vlastním jménem Vojtěch Österreicher), rodák ze Starého Brázdima, na ni vzpomíná v jedné ze svých povídek takto: "Světlá místnost, stěny samý obraz a mapa. Všude tolik světla a vzduchu a na stolku učitelově v každém ročním počasí kytice čerstvých květin, plnící vůní celou třídu."

Prvním učitelem v této škole byl výše jmenovaný Karel Řípa. Jeho nesporně nejslavnějším žákem byl P. František Josef Řezáč, rodák z nedalekých Polerad, významný reformátor školství a také vězeňství 19. století.

Dalšími učiteli brázdimské školy pak byli:

• František Růžička, který byl, stejně jako jeho nástupce, nejen dobrým učitelem, ale rovněž hudebníkem;
• František Šebek - mezi jeho žáky patřil zmíněný Vojtěch Rakous;
• Karel Sommer, který roku 1890 zemřel v ústavu pro choromyslné v Praze. Trpěl utkvělou představou, že je pronásledován. Stalo se např., že skočil kdesi v Brázdimě do studně - byl však vytažen, aniž si ublížil. Za jeho vedení (roku 1876) stala se škola dvoutřídní;
• Rudolf Procházka;
• Antonín Růžička, synovec zmiňovaného Františka Růžičky, který zde působil až do přeměnění školy na učitelské byty a poté vyučoval v nově postavěné čtyřtřídní škole.